Trápení

Za nocí chladných, že mráz Vám jde po zádech,
Choulím se v koutě, ve víru svých poznámek,
Hledám si cestu ven z nelidských činů,
Ke svým jemným záclonám, vystrašeně se vinu.

Hledám cestu ven? Nebo jenom spím?
Nechci ani vědět, kolik zla tím natropím.
Ve víru tužeb a smutných přání,
Nevidím rybník a vrbu co se naklání.

Vidím jen smutnou pustinu,
Venku hřmí a srdce prudce krvácí,
Potřebuji neprodleně lék,
A najednou se vše navrací.

Polovina srdce chce běžet ven a hrát si,
Druhá polovina chce být s rodinou, rádci!
Netrapte mě, je bouřka.