KCN

Z tvých rukou přijmu Smrt,
i život přijmu, budeš-li chtít,
když řekneš jdi a žij,
půjdu a budu žít...

Ale ty prosím řekni jdi,
nech Smrt mě odvést již...
Dovol duši mé vyjít z prázdnoty,
shodit tíhu, co netušíš...

Tvá chemie, ta milosrdná věda,
jíž vděčím za tolik věcí,
otvírá bránu, když už žít se nedá,
nechá mě jít... Tak dovolíš přeci..?

Ty nesmíš plakat až mě najdou,
ty pravdu vědět musíš jen,
tam, kde budu dál, je krásně...
Tam pomůže mi ká cé en...