Skonal

Na louce stál černý a znavený
častokrát klopýtal
v očích osud vepsaný
měl hůl o kterou se opíral.

Nepřál si žít však ani umřít
jenže jeho cesta téměř u konce
se zdála být.

V dlani přitisklý kamínek
býlý či průhledný
byl jako jeho pohled
tak smutný a nevinný.

Ten kamínek velkou cenu měl
však za ta léta zapomněl
na osobu, kdo mu jel daroval
byl však vším co pro něj
jeho bezcenný život znamenal.

Tam na tý louce - z jeho pohledu
zbyl mi jen pouhý stín
"skonal"
ted leží pod hlínou a trávou
jakoby nikdy nežil
jakoby nikdy nemiloval.