Anotace: Pravda je, že s koncem jednoho začíná druhé... Pravda, kterou jsem ale slyšet nechtěla.
Vše hezké končí, jednoho dne,
skončilo, odešlo, sbohem, ty sne...
A možná někde hodně v dáli
pro jiné Slunce teď hřeje a pálí,
já se chvěju, mě ničí mráz,
odešlo, umřelo všechno už v nás.
Je konec, po všem, co dnes cítím
je jenom vzdychnutí zmrzlého kvítí,
mé vlastní... Proč to tak musí být,
proč voda musí mosty podemlít...
Až přejdu, spadne ten zlatý most,
budu tu už cizí, doma jen host.
Je čas říct sbohem, nechci se hnout,
z hnízda na tvrdou zem dopadnout...
Je po všem... Hvězdička naděje,
spálí tě spíš, než jen zahřeje...
Světlušky šly už dávno spát...
Když lehnu si já, tak usnu napořád.