Osvětim
Osvětim
Anotace: Nejde napsat slovy, jaké mám pocity po návštěvě Osvětimi- Březinky ,tak aspoň několik řádků očima, co jim bylo dopřáno koukat na tento svět o něco dýl...ale je to štěstí? ty oči ztratily vše a co budou žít, budou bloudit po tomto světě a klidu nenajdou
Tak stojím tu jako kdys když byl jsem ještě mlád
Však tehdy nechtělo se mi tuto zemi objímat…
Teď pro mne je všechno co jsem míval rád
To co mi zůstalo..vždyť naposledy po ní……
Ne nemohu vzpomínat……………..
Vzpomínat na děti na to jsem příliš stár
mé srdce puklo už tolikrát…..
Vždyť nohy všech, co jsem tak miloval stály zde
A s nimi tehdy byl jsem i já…
Teď tady jsem
louka je samý květ a pampelišek
radost pohledět.
a jejich květy jak svědomí
co milost rozdává…..
Ten dům kde jsem spal
spálily plameny milosti
A jsem za to rád,
byl plný krutosti a bolesti bez konce
Bez smíchu….Bože-
Ty stromy na zadním nádvoří
ty tehdy byly malé tak sotva nad zemí
Já díval se na ně často ze svého vězení
přes drát a strouhu
Přes špatné svědomí…..
Ty stromy jsou živeny popelem
z tisíce lidských těl
Jenom si smutně rostou
jak skřivánci bez hrdel
Jak smutné loutky na zhaslém jevišti
-symboly hrůzy a lidské slabosti přiznat si pravdu,
slabosti naslouchat, slabosti mít bližního rád…
Ty stromy jsou pod zemí spleteny kořeny
a tisíce lidí jsou jejich větvemi,
A kůrou,listím navěky v nich ztraceni..
Ty kořeny jsou spleteny v prostý kruh
a vzpomínají na ten těžký vzduch
Kdy na ně bůh zapomněl..
Ty kořeny spojené v modlitbu
a tehdy k nebi vzepjaté
teď modlí se k zemi do které jsou zakleté
Ve věčnou bezradnost ale boží klid..
Jdu dál a ptáci nad hlavou
-přicházím k místu kousek za branou
K místu ze kterého měli všichni strach
i teď se ho bojím sic leží v ruinách
Ty pece pro mě zůstanou nejhorší sen a krutostí zalhanou…
Tady na tomto místě…..
Bože jak těžko mi je na duši
mé slzy už dávno vánek osušil
Ted jsou tu zas
-jak krutý může být člověk, když druhý
mu je vydán na pospas
A ve své moci začne zabíjet
a ruce co kdys hladily a tvořily
Chtěj hrůzou změnit svět…
¨
Tak tady zemřeli pár metrů za plotem….
Nejde říct co prožívám- pořád jsou tu se mnou a přitom jsem tu sám….
Ať dočkaji se milosti…..
Milion hlasů ke mně promlouvá
milion tváří a já mezi nimi tu svou poznávám
I já jsem teď strom i louka rozkvetlá
-ano jsem ten co na věčnost tu uléhá
Ted už chci jediné aby můj popel po boku ostatních tu spočíval
Po boku ostatních které jsem tak miloval……….
Komentáře (15)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
dekuju:-) pokousel jsem se opustit tyhle smutny temata ale nejde to:-( asi mam otom psat prave ja:-)
19.06.2011 15:50:00 | jára spots
Já tam byla na podzim. Sluníčko krásně svítlo na ty cihlový zdi a kolem podzimní stromy....A to bylo asi taky jediný, co jsem byla schopná říct, když jsem se vrátila. Takže se klaním, napsal jsi to moc krásně.
18.06.2011 16:32:00 | voslík
Vracím se sem už poněkolikáté a stejně nejsem schopna vypsat pocity, které ve mně tvá báseň probouzí (možná se i bojím, kdo ví...) Díky!
25.05.2011 11:24:00 | fled
díky tvým očím jsem to viděl, díky tvým slovům jsem tam byl, dík tvému srdci jsem popřemýšlel, nádhernou básničku k životu jsi probudil ( v koutku duše jsem slzu uronil ) - jen tak dál ...
22.05.2011 06:23:00 | cado
...zdar :) dlouho neviděn a neslyšen....:) ale pořád Ti to nádherně píše Járo, tahle je nádherná...vztyčená hlava a tak bolavá....tady tleskat nebudu tady se jen pokorně ukloním....bravo
18.05.2011 09:04:00 | Noc17
Báseň po přečtení sedá k srdci
a ječtě dlouho doznívá
a přotom myslí probíhá přání:
jen tohle už nikdy!
14.05.2011 21:39:00 | s.e.n
Dekuju za vsechny napsane pocity... ono se to ani nejak napsat neda, ja vim, ze ta basen se moc nerymuje a ma zvlastni formu.. ale nejak mi to neslo dat dohromady . Ono kdyz tam clovek prijede na jare, je tam hezky, paradox, ale je to tak a cim vic se nori do te atmosfery mista, tim je zmatenejsi az dosahne na dno a to vsechno spojit v jeden pocit nejde...
14.05.2011 10:00:00 | jára spots
Je to citlivě napsané, já nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem stála před nápisem ARBEIT MACHT FREI, nad kterým stálo polední slunce, tak smířené, zatímco se mi svíral žaludek...
14.05.2011 09:18:00 | Severka
Já to snad ani nebudu komentovat, jen je mi zima a dolehl na mě smutek, moc krásně jsi pocity vryl do duše a vsadil do slov...
13.05.2011 21:16:00 | CULIKATÁ
obdivuju Tě ,že jsi to dostal do slov...já ,když jsem navštívila památník holokaustu v Jeruzalémě vše se ve mně sevřelo a nebyla jsem schopna ničeho..ani mluvit,plakat natož psát...
když jsem prošla památníkem dětských obětí,kde hoří jen 60 tisíc svící,jinak je tam tma a hlas čte seznam dětských jmen..větší děs z lidské schopnosti ničit jsem nezažila..
13.05.2011 20:28:00 | Mbonita