Moje město-můj přístav

Postel, peřina, zem,
okno, zeď hladí záda.
Hádám, kde to jsem?
To místo mám tak ráda.

Stůl, váza růží.
Setřu prach,
co dře mou kůži...
pocítím strach.

Jen nakratičko, pak zas zahřeje
a hrubě spálí mé tělo,
čemu říkám "naděje"
a radu by to chtělo.

Ale tohle je můj dům,
moje vášeň a můj strach.
Místo, kde se poddám snům,
moje vůně a můj pach.