Nebudu tvou princeznou

Maličká bývala jsem tvou princeznou
a tvou malou dceruškou.
S růžovou kšiltovkou na hlavě
při hrách říkals mi „Beruško“.

Tatínku, ani nevíš,
kolikrát trhala jsem sama sebe,
když skládala jsem básně, o nichž netušíš.
A mívala jsem se s tebou krásně,
i když už mi to možná nevěříš.

Přeju si déšť,
abych zas mohla poztrácet své slzy
z ran, které mi působíš svými slovy,
které řežou jak motorové pily
a tolik v jednom okamžiku mě bolí.

Už nebudu tvou princeznou, tatínku.
Neboť už nejsem malá holčička,
co pletla copánky blonďatým panenkám.
Nejsem ta princezna a ta tvoje „maličká“,
ta hodná a naivní dívenka.

Nedokážeš pochopit,
že dobro od zla sama už rozeznám,
že vím, co je to láska a komu ji chci dát.
Už nejsem tvoje princezna,
i když by sis to mohl až do konce života přát.