Sbohem, má milá

Sbohem, má milá,
mávám Ti naposled,
žes při mně stála
tak nějak, mnoho let.

Sbohem, a neplač,
za to Ti nestojím,
budu spát v pokoji,
smrti se nebojím...

Daleko jsou ty dny,
kdy po tvém boku,
stála jsem a chtěla
žít tisíc roků...

Odešly do prázdna,
jak listí podzimu,
já půjdu za nimi,
chystej se na zimu...

A až mě nehybnou
z pokoje ponesou
pod zem mě uloží
třeba i s noblesou...

Sbohem, má milá,
už nešlo dál žít,
snaž se to chápat,
a nech mě jít...

Já nejsem z těch,
co všechno hned vzdají,
chtěla jsem naděje,
na život v ráji...

Teď naděje nemám,
lidé mi je vzali,
na kousíčky malé
sny mi roztrhali...

Sbohem, má milá,
ještě teď při mně buď,
prosím Tě naposled,
dobře mě suď...

 
Hoj bylinko, mocná sílo,
ber život, Smrt zvi dál,
duše už je mrtvá
čert ji dávno vzal...

Tělo moje nechej,
v zemi spočinout,
až rozpadne se na prach,
zbaví se těch pout...