Prokletý básník

Už dlouho nenacházím žádné slova k písni, postrádám můzu a ocitám se v tísni.Před sebou papír jenž prahne po každičkém slovu, po první čárce zmuchlán a další marně čeká znovu. Svícen již plápolá, dohasíná spolu s moji touhou, nechci psát román , vzdyť spokojím se s básní pouhou. Pomalu usínám, mé víčka vlídně těžknou, do říše snů se vydám ,jen co víčka klesnou. V mžiku se vzbudím, je brzké chladné ráno, noc byla bezesná, mám inspirace málo, být zřejmě básníkem není již pro mě dáno. Odcházím odsuď pryč, snad najdu opět v sobě, to co jsem ztratil ,snad najdu znovu v tobě,jen doufám...že najdu ,i v takto těžké době.