Samota

Doufala jsem, že budu sama,
však jsi tu se mnou, má samoto známá.
Dva plamínky hořících svíček
odráží se od mých víček,
veškerý teplo pokoje
co do noci se mnou popluje,
veškerý teplo mýho života,
jinak jen samota.

Bála jsem se těchhle večerů,
však v Tvém objetí byly tak vzdálený,
teď jen dvě pochodně tonou v šeru
a jedno srdce ztrápený.
Žhavej konec tenkýho knotu
rozeznívá uvnitř tesknou notu,
smutná písnička v hlavě zní -
daň za Tvou návštěvu poslední.

Já chtěla právě Tobě všechno dát,
bez výhrad se Ti odevzdat,
teď se musím trpce pousmát,
chtěl sis jenom hrát,
ostatním do očí se smát,
snad z dlouhé chvíle se mnou spát.

Dál jen v sobě dusím bolestnou trýzeň,
vzpomínky na něhu, na Tvoji přízeň,
po Tvé blízkosti, Tvých dotecích žízeň.
Ty už jinde hřešíš
s cizí nahotou,
děkuj, že nevíš,
jak bolí usínání se samotou!