Krajina

Krajina smutná se mi zdá,
při pohledu z okna srdce moje umírá,
proč se nezelená, jaru se nepodá?
Vidět tu šeď mi sílu ubírá.

Už vím proč tomu tak je,
Přírodou to není,
to duše má pláče jen,
vše se zelená a voní!

Jen já vidím svět bez barvy,
srdce mé stahuje mě k zemi,
já už nevěřím na dobré karmy,
odešel a nemůže se vrátit zpět,
je to dlouho, ale pořád to bolí.

Chtěla bych za ním jít,
ale neměla bych odejít,
svět prý není černobílý,
ale bude to chvíli trvat,
než si srdce barvy zas oblíbí.

Už kvůli němu se nesmím vzdát,
vždyť on mě měl rád,
žít musím, teď už to vím,
jen si musím najít nový cíl.

Budu tě dál milovat,
ale sama nemůžu zůstat,
možná budu chybovat,
ale budu se životem znovu bojovat.
Život za to stojí přeci!