Pocit marnosti

Vraž mi dýku do srdce,
hluboko tam,
kde koluje vřelá krev,
vraž mi dýku do srdce,
do rozevřených střev.
Roztrhej mě jak papír
a spal jak suché chrastí,
drť moje tělo,
jak vysušené kosti.
Jen ať mi tečou slzy,
ať bolest mě nenechá spát,
co je to smrt oproti tisíci dalších ztrát.