Střepy

Stěny se vrací jako kyvadlo
Rozdrtí a zbarví plátno do fialových skvrn,
Před okolím hrajeme divadlo,
Ale uvnitř krvácíme jako jedový trn.

Pod tlakem, kterým zbíjíme vlastní hlavu,
I slzy padají jako mrtvé děti,
A někdy nepadají vůbec, když křičíme na špatnou stranu,
Když se díváme do očí smrti.

Rukopis, obtisklý na zadních stěnách,
Inkoust, který se vpíjí do titulu,
Život ztrácející se ve zmatenosti a vírách,
Zas zkusila jsem shodit ze stolu.

Žíly jsou porcelán v sadu skla,
Tepny mramor, křehký jako slzy zla,
Když prasknou, roztříští se na všechny strany,
Kolem nás není jediné čisté hrany.

Všude střepy, všude střepy,
Těžko už pohár někdo slepí.