Cesta životem je dlouhá...

Cesta životem je dlouhá,
Tak co všechno člověk musí ztratit?
Aby mohl nalézt to v co doufá?
Proč za lásku se musí tak tvrdě platit??

Naivně jsem si myslela,
Že smrt vysvobozením je,
A pak mi jeden moudrý člověk řekl,
Že to není možná to co jsem hledala.

Já, ale svou hlavu mám,
Co ztratit, v co doufat?
Zůstat tady na tom světě nehodlám…
Podruhé se mi to nepovedlo, mám se radovat či zoufat?

Do psaní bych chtěla dát svou duši i srdce,
Ale ať hledám jak chci,
Nic není jen prázdno a pusto…
Ve mě nic už není… Ale to nejde přeci!!

Svou duši našla jsem – je zčernalá a temná,
Srdce najít? To bude těžké…
Cena to nebude levná…
Smrt podle mě vysvobozením je!!

Slib jsem dala a zůstat tu musím,
Milovala jsem a nebudu,
Sama se sobě hnusím….
Bohužel tu chvíli na tom světě pobudu…

Promiň mi to Smrti, ale není to můj osud s tebou jíti….