Padlý anděl

Anděl černý snesl se k zemi
vím , že nezdál se mi.
světlo z nebe zmizelo,
kolem všechno ztemnělo
chlad zvolna všechno objímá
zničená srdce dojímá
On už dávno pochopil rozechvělé hlasy, co se netají
že sny už smysl nemají
i ledové oči, které steskem pálí
sledujíc, jak touhy rychle mizí v dáli
a zná i rty co dávno zbledly, už neumí se smát
snad ani hezká slova říct ani naříkat
Ví, že mnohé srdce zkamenělo, že tlukot zvonu přestal znít,
že nechtějí už déle žít.
On všemu se jen vysmívá
výčitky nemívá,
bere lidem sny, sepsané na pouhém listu papíru
hází je na zem, jen tak dolů na hlínu
a dělá to denně, mnohdy i častěji,
s každým novým dnem jde mu to o něco snadněji.
Teď jen mávne rukou a list vzplane
ledovým klidem všechny klame..
Vzpomínám…podal mi ruku ani se neusmál
zas jen něco předstíral
ale…jeho oči najednou plní se černou solí
stékají mu po tváři, vidím jak to bolí
Nechtěl už nikdy ukázat, že i on uměl milovat,
že měl srdce, které pro jiné bilo
jenže přišlo zklamání, a co zbylo?
jen rozlámané srdce a oči pro pláč
než anděl dále být...radši být ďáblův hráč.
Jak tělo bez duše On si to přál
díval se na mě…litoval
Srdce steskem zčernalo
lásku, soucit nic takového neznalo.
Tak to bývá, když andělé přestanou v lásku věřit
chtějí už jen zavřít oči, v klidu zemřít…

padlý andělé na zemi slétají
černou duši netají,
aby těm co už to všechno vzdali
šanci být temným andělem opět dali.
I mě přišel párkrát nabídnout,
že znovu mohu se ke hvězdám rozlítnout,
ale jen proto, abych dalším zničeným srdcím řekla,
že moje krev už taky z lásky tekla,
že sny jsou jenom iluze myšlení
škoda…že to nikdo nikdy nezmění.