Jsem jaká jsem

Ležím ve tmě nahá, jen anděl noci nade mě svá křídla skládá. Kdo jsem? Mám být ta neznámá co v koutku schovává se či ta co na venek vysmívá se kráse. Jsem jak kat v rudém rubáši, co sekeru svou tasí, když láska se nevyplácí. Jsem nahá a jasná jak luna v úplňku, však peklo je můj návod na směnku. Kat a žena, či blázen docela. Padá kolem tma co pohltí i sebe, já nepoznám známého od nepřítele. Ten svět, jak rajské jablko, přetvařuje se jak pěst na oko. Slzy mi stékají po drsné tváři a má mysl myslí na hvězdy co září. Jsem v bublině schovaná. A propíchnout ji? Na co? Vždyť já nejsem panna. Kdo oči ke mne zkloní a úsměv mi daruje, v tu chvíli katovi sekera vybruje.Můj úděl, samota, jak prosté, ale též sprosté. Sama smát se neumím. Sama nedotknu se kopretin. Sama, jak luční květina co stále umírá. Kdo vzal mi můj smysl života? Malá jiskra, jež zapálila mi srdce. Pak přišel déšť ledových jehliček a já zchladla jak mrazíček.