Zloděj úsměvů

Zloděj úsměvů

Na zdi visí mi Harlekýn
šašek co smutkem zahání splín.
Každý den na mě mrkne
a cosi se v duši mé zvrtne.

To já pak k němu smutně hledím,
když v rohu pokoje sedím
a on na mě usmívá se,
úsměvem, co podobá se.

Zdá se stejný..Počkej!Stůj!
Tak sem se poděl úsměv můj.
Nevěřím teď svému zraku,
však není to jen klam v prachu.

Zatím co já zoufám dál,
zloděj zdobí tento sál.
Nevinně a nenápadně,
moje žití drží na dně.

Na zdi visí mi Harlekýn…
a já?..pláču..
teď to vím..