Takhle se občas člověk cítí..

Neviděla jsem a neslyšela snad,
teď však má iluze v pravdu se změnila.
Je teplo,přesto cítím chlad,
má ruka ráda tvé by se chytila.
Můj sen rozplynul se v dým,
nevnímám nic,jen to,jak otáčí se Země,
jenže nevím,co bych měla dělat s tím,
cítím tu hroznou prázdnotu ve mě.
Cítím tep,ale nevím,jestli ještě jsem,
přemýšlím,ale nemyslím už ani.
Dlouho to potrvá,ale snad zas vyjde nový den,
i když už nikdy nesplní se mi mé přání...:(