Zrada muže

Anděl černých křídel,
černých snů i dní…
Karmínovým písmem
závěť poslední
píše, hlavu sklání…
V snění upadá
Nekonečný úděl v smrt ho ukládá!

Nemůže vstát
Polibek dát
Navždy už zabloudil v šedých tmách
Slzy kanou
Ohněm planou
ty oči co opustil zas…
Dnes, tak náhle
i z poslední básně čiší strach!

Na nebeském loži
ďábel ulehá…
Srdce dané noži
víru postrádá…
Nenávratný úděl
K jiné pokleká
když andělská tvář v krvi se smáčí!

Nemůže vstát
Polibek dát
Navždy už zabloudil v šedých tmách
Slzy kanou
Ohněm planou
ty oči co opustil zas…
Dnes, tak náhle
i z poslední básně čiší strach!

V tom andělském lůni
nový život spal…
Už se nikdy neprobudí
budoucnost zhrzená…
Nocí temnou září
měsíc, vzdech a pláč…
Nový život ztváří, nezná tu co měl znát!

Nemůže vstát
Polibek dát
Navždy už zabloudil v šedých tmách
Slzy kanou
Ohněm planou
ty oči co opustil zas…
Dnes, tak náhle
i z poslední básně čiší strach!

Duše hrdě se vznáší
s vůlí pokleká…
K těm co usli s vášní,
pohledem zlosti tiše se ptá…
Oplácí stejný úděl,
osud proplétá…
Slabostí schvácená, silou však hladí!

Nemůže vstát
Polibek dát
Svědomí čisté však po letech má
Slzy kanou
Ohněm planou
ty oči co radost uměly brát
Dnes, v koberci vína
rudého zas dřímá duše tvář!