Město duchů

Sama se vracím do tichého města,

dřív ráj to byl to se však teď nezdá.

Vracím se tam, kde toulaví psi chodí,

do města duchů, kde mé vzpomínky bloudí.

 

Vzpomínky na místo v čase,

na milostným tanec v lese,

na měsíc co nás střežil,

na toho, kdo v mém srdci přežil.

 

Představte si výbuch bomby,

nebo třeba konec lovecké honby.

Ten okamžik ticha a pak zvuk konce,

nebo štěkot psů a oči umírajícího srnce.

 

Něco takového nastalo

mé já se ztratilo

hrálo si tam, kde nemělo

a tíhou města duchů se zničit nechalo...