Pro Soňu

Vítr mi pošeptal,
když dnes dával slunko spát,
že už brzo bude líp,
že prý není proč se bát...

 
Zase přijdou lepší dny,
zlý se v dobrý obrátí,
všichni lidi nejsou stejní,
tamti se už nevrátí...

Zase přijdou lepší dny,
zimu nahradí léto, noc zas den,
vysvitne sluníčko nad hlavou
každému tolik, co zaslouží jen.

Teď se trápíš kvůli lidem,
co ti schválně ublížili,
vůbec nestojí ti za to,
a nestáli ani chvíli!

Chtěli jít pryč, tak ať si jdou,
tihle zmetci nevděčný,
co do očí neřeknou nic,
za zády jsou statečný.

Jednou jim to dojde,
že se tak chovat nevyplácí,
on to život potom totiž,
někde, někdy, zase vrací...

Zdá se to být beznadějný,
nedá se jen tak utéct pryč,
vydrž to, ještě nevzdávej se,
ty najdeš dveře a k nim i klíč...

I když zdá se ti, že teď vyhráli,
a vždycky, když se ti skončit bude chtít,
vzpomeň si, že máš víc než oni,
máš něco, co nemohou ti vzít...

Pro ně jsou koně jen sportovní náčiní,
ty v nich máš skutečné přátele své,
kteří tě milují za to, že jsi kdo jsi
prozradily mi to včera jejich oči překrásné.

Získat přátelství zvířete je těžká věc,
to člověk si nikdy za nic nekoupí,
ty máš dar jim rozumět,
a pochopit je, to oni právě ví.

Tohle tamti lidé nikdy nedokážou,
vidí jen sebe a neumí zřít,
že jim jejich chování není blbý,
zrovna moc neumím pochopit.

Horší je, že se sebrali jen tak
a odešli v nejhorší roční době,
bez omluv, vlastně i bez důvodů,
a všechna práce zas zbyla jen tobě.

Zas přijdou lepší dny,
vítr mraky rozfouká,
snad se zase najde někdo,
kdo pracuje a blbě nekouká...

Taky bych se bála věřit,
znovu, po sérii zklamání od lidí,
jistá jsem si ale, že jsou i ti správní,
ne jenom ti, co nic kolem nevidí.

Tak až zas vítr přijde,
aby slunce přiměl vstát,
dám mu tvoji adresu,
ať jde ti taky zazpívat...