Depresivní

Vězněm ve svém vlastím těle jsem se stal,
a zůstal jsem opuštěn lidmi,láskou,Bohem,
zůstal jsem sám.
Nevím zda-li ještě žiju,zda tu jsem
a přestávám vnímat co je noc a co den,
co je skutečnost a co sen.
Smysl života mi uniká,
a já koukám jak mi kolem běží
a přitom mi mezi prsty utíká.
Jsem vyčerpán a unaven,
životem,láskou a rozjímáním
nad tím co tu bude až tu nebudem.
Život propadl se mi do černé díry,
a z ní žádný světlý bod,
žádnou naději nevidím.
Život připadá mi složitý,
a já už delší dobu mám pocit,že nevím jak ho žít,
a že se do něho nehodím.
Jak jsem mohl takhle v sobě zabloudit
a tím zbytek svého života zahodit.
Ve snaze najít sám sebe,
jsem v sobě zabloudil
a nenašel jsem ani lásku,ani Tebe.
Zůstal jsem tu stát
a vůbec nevím kudy vydat se mám.
Ale at už se vydám kamkoliv,
tak je jisté že budu jít sám.
Sám a bez lásky,
a hlavně neklást si žádné otázky.