Máš cos chtěl...

Užívej člověče života v podsvětí,

řezat si zápěstní tepny tě nesvětí.

V obrovském stříbrném kotli se vaří krev,

z žhavého podzemí line se krutý řev.

Vždyť toliko krás jsi ještě neviděl,

když v západu slunce víno jsi popíjel.

A tichounkou hudbu tlejících listů,

lhostejně přeslechls sedíc si v bistru.

Kolik nevšedních prohřešků musí se stát,

než se lidé konečně začnou žiletek bát?

Na  hrobech vrahů se k poledni sráží duha,

na hrobech těch jimž zabil jsi druha.

Ty jsi tím druhem, co nedá všem spát,

proč musí za vinnu tvou i ostatní kát?

Řekni mi proč vrahem mám být já sám?

Proč nad hrobem visí mi duha se ptám.