Konec

Prožitek z vlastního těla,

silný a nekonečný,

tep i v nejtenčí z žil.

Únavou ruka mi sjela,

já pod vodu se skryl.

K očím napříč rudou lázní,

nedolehne ni světla stín.

Na duši věří jenom blázni,

- poslední je dnešní splín.

Vzrůstat nechám bolest,

tichou a nesmlouvavou,

jak poprvé, když jsem ťal.

Do žil ostří si vplést,

postupovat dál a dál.

Nepřichází úleva,

místo ráje zmar,

jediné, co vím je,

- už nezemřu stár.