poslední z cest

běžím
a zatím cíl je skrytý
snad někam kde mě nikdo nevidí
že pláču
že jsem touhou zbitý
že prchám zády od lidí

přeskočím potok
proud tvých přání
schovám se plaše v osikách
a s nimi třást se budu
vítr zlobit
v smutných hrách

do kopců bez nádechu
mezi kmeny
tam čerstvý vzduch snad ochutnám
a jenom chvíli kolem hledím
plíce plním
nejsem sám

plíživé stíny
v barvách noci
a sotva slyšitelný smích
snad něco ve mě
známý pocit
možná jen smutek v očích tvých

mě nutí stát
tam kde se skála
dotýká hřívou tepla hvězd
a váhat
v nevratnosti skoku
zda vstoupit
na poslední z cest