Tohle je sterilní svět,
zbejvá už jenom pár vět,
říct sestřičce v kostýmu
ať dá mi lék na rýmu.
Na bílým papíře
skví se pár slov,
co dělí mě vod kříže,
už kopou mi hrob.
Na chodbách dlaždice,
v pokoji linoleum,
už žádný zdobený střevíce,
jen na bolest duševní sérum.
Po chodbách,
ploužej se přízraky,
pane můj,
nečekám zázraky.
Modlitba za boha,
jenž nemá mě vůbec rád,
od pekla žaloba,
za zkurvenej (nemocniční) řád.
Do ruky infuzi,
Stříkačku do srdce,
ještě pár transfuzí,
pak zmizne ten svět.
Báseň je pěkná to jo...
30.11.2012 21:13:13 | Robin Marnolli
NO, vždycky něco chybí
04.12.2012 18:39:44 | Kate
chybí?
04.12.2012 18:41:50 | Robin Marnolli
Ano, tedy, chtěla jsem tím říct, že něco jiného cítím a něco jiného píšu, ačkoliv píšu to, co cítím :D
04.12.2012 18:43:19 | Kate