tlačil jsem kolo podél silnice
vyfouklá duše
řetěz pláče
a prošlá sada na lepení
problém neřeší
hledám přístřeší
když první kapky nástroj ladí
když svádí
pod vysokou borovicí
její paže husté
lákavé
vedl jsem osud podél přání
bez duše
bolest nevnímal
pláč zmizel
suchá místa pálí
ten ostrý hřebík co skrz projel
proklínal
Že seš plodnej, to sem věděl, ale že tolik... pár dní tu nejsem a nestačím to číst, hernajs :)
30.09.2012 22:20:17 | Aťan
Jestli ta báseň není cyklistická a vypráví o stavu jiné duše, pak jsi vybral správnou kategorii....smutné, pravdivé. Každý se občas snaží něco nezpravitelného slepit a hledá přístřeší...a pak se zlobí na všechny rezavé hřebíky, aniž by připustil, že si na ně najel sám. ST
30.09.2012 12:29:57 | Lenka Krásnodvorská
Poslední dobou mám pocit že mi je někdo sype po kola úmyslně a nedá se všem vyhnout..ještě že umím létat..
30.09.2012 12:37:39 | poeta