249. Má deprese
249. Má deprese
Anotace: Prosím když tak o konkrétní vyjádření a žádný "slovní průjem". Děkuji.
Má deprese mrzne v kapradinách,
když mráz sedlá ručičky na hodinách,
ve víně jed,
umírat hned,
dostat agónii na malinách,
není vůbec med.
Má deprese mokne pod okapem,
plazím se zvolna mrakodrapem,
bloudím v patrech,
chátrám na zdech,
v srdci černých karet strachy,
dochází mi dech.
Má deprese je sklenka vína,
jak svíčka zvolna pohasíná,
zmírající plamen,
vychladlých kamen,
obnošená indiáská mokasína,
nošená na ven.
Má deprese je sluncem žhnoucím,
co prokáže se dnem budoucím,
zastavit pocity,
podívej, co jsi ty,
v život navracím se s rozumem matoucím,
v básních, jež procitly.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Malá deprese, když sluníčko ji zahnalo. OK. Správná deprese končí na IPce.
26.05.2013 03:49:43 | VEDz RVAHEs
Na mě to dechlo přímo depresí, a to je účel myslím. Vycítila bych, s jakým unaveným srdcem se to psalo. Jak již bylo řečeno, nachází se zde velmi dobré obraty. Přečtu si další :)
29.10.2012 17:55:52 | spectacular
Takže ten začátek básně se mě líbil po ..umírat hned /ta agónie po malinách mě tam jaksi nesedne možná bych já tam dala jiný příměr ale to už je tvoje věc ..tvá báseň že,jen můj pohled :-)Nejvíc mě zaujalo to od deprese a ta přirovnání a tato část /zmírající plamen,
vychladlých kamen,
obnošená indiáská mokasína,
nošená na ven./ ...Hmm,povedené obraty takže četla se hezky :-)
29.10.2012 10:03:00 | xoxoxo