Stýská se mi, ty má malá,
po časech kdy jsem se smála,
tehdy šťastné jsme byly obě,
kde je konec té lepší době...
Proč jen čas zlý musel přijít,
pro mě dnes lepší bylo by nežít,
já ti nechci ubližovat,
kamarádko, co mám dělat?
Já všem pořád říkám,
že bolesti nepřivykám,
bráníte mi dnes se zabít,
proč? Lepší je přece nebýt...
A když mi to vymluvíte,
jedna z vás mě utěšíte,
přijde brzy další šok,
další k smrti malý krok.
Zase naštvání a smutek,
lepší čas rychle už utek,
a teď zpátky do temnoty,
zachránit i zničit mě smíš ty.
Velká důvěra a v naději víra,
k čemu je když srdce svírá,
výčitek mrak a oheň bolesti,
hasí ho slzy, to nic lepšího nevěstí.