Znova

Ve tmě černé kolem nás.

Ubližuje, pálí mráz.

Nemusí se člověk ptát.

V nebi dobře akorát.

 

Trápit, to jim jde tak skvěle. 

Jsou démoni v lidském těle.

Ti, co berou, víru ničí. 

Bolí srdce, které křičí.

 

Zase už to udělali. 

Důvěru Tvou pošlapali. 

Ani nevíš, jak moc mě mrzí. 

Tvý bolavý, hořký slzy.

 

Kéž by bylo mocí mou.

Léčit duši zraněnou. 

Vrátit smích, kde dávno není. 

Jen ať přijde vykoupení.

 

Ty jsi jedna z dobrých lidí. 

Nechť démoni Tví se stydí.

Pro ně snad jen legrace. 

Nemáš sílu vzpírat se.

 

Pověz… Pověz jejich jména. 

Kvůli nim jsi poražená…

Oni ubližují duši. 

Ke smutku jsou plně hluší.

 

To já jsem ta, která cítí. 

Soucit s mrazem přešlým kvítím.

Tvé "pomoc"… V každém pohledu… 

Promiň, že já s tím nic nesvedu...

 

Dala bych hodně, kdyby to šlo. 

Odvrátit navždy už všechno to zlo. 

Slovy už učím se pohladit.

A můžu jedno – nezradit.