O smrti

Dnes za mnou Smrt přišla na návštěvu,

Že prý chce uniknout lidskému hněvu.

Na jejich nenávist je i ona krátká,

A jestli prý může být má kamarádka.

 

Vzdychla, že bratra jen v dobrém znají,

A ji, černou královnu, proklínají…

Může jak chce se o laskavost snažit,

Nezačnou proto si jí lidé vážit.

 

Krom pár hodně nešťastných sebevrahů,

Každý jen zazdí tu její snahu.

Nezlobila se, byla spíš zoufalá,

Jako by i ona v něco kdysi doufala…

 

Řekla jsem: „Jistě, že u mě jsi vítána,

Paní má krásná, zůstaň tu do rána,

Vyprávěj, já vím to, co oni netuší,

Ač jsi jen přízrakem, nepřišlas o duši…“

 

Ona se usmála s dolíčky ve tvářích,

Ničí než její oči tak nezáří,

Vztáhla ruku ke mně, s otevřenou dlaní,

Hebkou a hřejivou, koho ta zraní?

 

Mluvila o samotě a smutku, beze lsti…

Ona je zlo? Jen vykoupí nás z bolestí…

Zeptala jsem se jí s obavou na děti,

Ten výraz zoufalství nedostanu z paměti.

 

Řekla, že to lidské zrůdy dělají z nich stíny,

Přesto, že jen ona sama nezbaví se viny…

Musí jít pro toho, komu zhasne svíčka…

Když mluvila o tom, chvěla se jí víčka.

 

Není ta, kdo rozhoduje, to je někdo jiný.

Lidé ji soudí za své vlastní zločiny…

Chtěla jsem vědět, kam nevinné odvádí…

Na loukách nebeských prý radostně dovádí.

 

A ti z cesty sešlí, co druhé jen trápili,

Navždy se v temnotě světu už ztratili.

Mluvila o těch, jež odvedla moc brzy,

A přísahám, nelžu, Smrt umí ronit slzy…

 

Lidé ji viní, že je odporný jen vrah,

Jak špatně skrývají svůj vlastní strach…

„Já se tě nebojím, není to nutné,

To jen loučení bolí a je velmi smutné…

 

Ale ty jsi jak na rány léčivý steh,

Převádíš dušičky na druhý břeh.

Tam je už dobře, nic už je nebolí,

Jen ti, co zůstali, tváře si přesolí…“

 

Přikývla, vlasy jí padaly do čela,

Jenom tak soudit se nesmí a nedělá…

Přetěžko schovala své něžné dojetí,

Víte, jak hřálo mě od Smrti objetí?

 

Řekla jen „Děkuji.“, musela jít.

Od té noci zvláštní zas víc umím zřít…

Těším se skoro, až spatřím tu dívku zas,

Přijde vzít mne za ruku, odvést, až bude čas…