poetce

můžem se bavit o omluvách
v rámci omezeného prostoru
slova kolem
věty nahoru
v rychlém sledu
bez obalu
ale jen dojdeme k závěru
že možná mosty ač se klenou
břehy nespojí
jen podpírají váhu svahů
brání
do vln zřícení

klidně ti mužů tvrdit
že záření z mraků co se v hvězdách rodí
trochu pomohlo
že mysl zakalilo
a dobrým mravům
nenechalo spát

podívej je mi líto toho stavu
ve kterém po kolena
v chladných vodách
stojím
nevím
a ten proud je tak silný
a vše co cestou strhl
do mě naráží

vím
stačí pár kroků
loukou běžet
smazat rány z bosých nohou
a jen co mokrá tráva
v suché písky přejde
vrůst

možná že tam
dovolí chvíle vzácná
z ruky ti v prachu smutků
pár slz když štěsťím
nechám stromy růst

tak se pusť
větev už nevyrůstá
dávno je k sobě ostří vzala
a letokruhům dala
..... žít