.......

.

za okny krajina potemněla
veškerá naděje oněměla
se západem slunce

za mraky

pod kamenným hávem
protkané sny
aprílové slzy
smáčí

hvězdy zmizely

ta lehkost bytí
v bodláčí
na lukách

- chybí

hlasy jsou němé
jako řeč rybí
přitom
tak naléhají

těžké je se zvedat ze dna

když naděje novým smutkům podléhají

tak náhle
opět!

pád

nic se nemění

jednou

snad

...........

až přikryji se pod víčka
nočních putování
zabloudím
do vysněných okamžiků

bude nám všem líp

v mžiku

aspoň na tu chvíli
rozpitou
v květinových lukách
krepového
povlečení

čekáme každým dnem
bez vyjímky
na odlehčení

...

té tíhy osobitých příběhů..