Múzin porod

Dívá se na svět
pouze bolest slyší
snad to světlo
nic nevyruší.

Bolest prostírá se skrz celé tělo
záchvěvy strachu, úzkosti a úsměvů
pot jen z čela a z celého těla
kape, kape po kousíčkách duše.

Hlasem pouze ruce líbám
a dál říkám lži
dívce, že nemůže být mou,
že ničí tak mé sny.

Bolest prostírá se na čistém stole
žádného pokrmu se, ale nedočká
ani pro tělo, ni pro duši pokrmu
to jen polibkem tak tvoří se útěcha.

Srdce tluče a útroby svírají křeče
do hluku praskající desky
rozezní se první křik
a děkuji tak bohu u kříže v kleče.


Vzpomínka

Jako dítka
drželi jsme se v dlaních
čas plynul a polibek odvál dětství
jen vzpomínka do dnešních dnů
stále zůstává…

Zemřelas statečnou smrtí múz
čas odvál tvoji tvář
zanechal pouze bolest a v srdci svár
vzpomínku, která spouští pláč.