tíha luny

Tíží mě luna ve svém dorůstání,
jak tiše svítí, klidná bez ustání.
Počítá, stálá, až to uvnitř tlačí,
blíží se opět noci vlkodlačí.

Je vznešenost sladká v luny hlase,
když mění nás v monstra, zas a zase,
a pomalu vábí, jako k snění,
když vede nás v tanci k zešílení.

Je ukrutný měsíc, se svým svitem,
jak žene nás nočním stínotřpytem,
a spaluje tím, jak zpívá tence,
chystejte hroby, rakve, věnce…