mimo vozovku
mimo vozovku
barevná světla
tóny táhlé
v pozadí tichý dětský pláč
hroutí se matka do bezvětří citů
a snítka laku
v bouři plechů klesá
zbloudilá chvíle
zlomek bytí
snad pohled na lákavou z žen
únava po probdělé noci
nebo jen
chvíle na setření slzy
protly se dráhy vyděšených očí
pozdě je k touze
zůstat stát
a vnitřním zrakem nechat přejít
na druhý
ten bezpečný břeh
bílé jsou stěny
lůžka pláště
a rádcem moudrým
jen pán čas
Komentáře (14)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
O smutných věcech píše kde kdo. K básním tak nějak tragičnost patří. Ale u Tebe úplně cítím tu bezmoc, křehkost tělíček a nevratnost okamžiku. Asi už ji nebudu číst, zvláště když není ze světa fantazie, ale to nic nemění na Tvé schopnosti vložit do pár vět škálu lidských pocitů, strachů a emocí. A právě tohle činí z lidí básníky. Ty jsi básník.
31.05.2013 13:47:01 | Lenka Krásnodvorská
ještěže jsi o tom napsal ty a ne ten nekňuba.
30.05.2013 15:38:07 | Somewhat Damaged
Tiše šeptám....tohle se mi moc líbí ale nikomu to neříkej ;-)
30.05.2013 15:30:41 | xoxoxo