Není co říct

Já vím, že nemůžeš pochopit,

proč to tak je, proč už nechci tu být,

máš v očích otázky, co se mnou bude teď,

ptám se já, ptáš se ty, neznáme odpověď.

 

Nezvládám osud nést, nemám sil bojovat,

zamotaná do věcí, s nimiž si nelze hrát,

se spoustou přátel a tak sama na všechno,

zkouším zda nešlo by už se nenadechnout.

 

Nešlo a nešlo, to vím líp než kdokoliv,

šílená chci jen, ať srdce už nebolí,

pro tisíc věcí, s nimiž nelze nic udělat,

nemůžu takhle žít, nemůžu už se smát.

 

Moci se rozplynou, jak pára nad lesem,

já bych vzkaz nechala, že přece někde jsem,

nejsem dost silná pro ten lidský svět,

kéž bych tak mohla, tam někam, zpět...

 

Zůstat nejasnou vzpomínkou, kterou má někdo rád,

nebýt už nešťastná, nemuset už se prát,

tiše změnit běh osudu, odejít,

všechnu tu bolest si s sebou vzít...