sedím na vysokej starej borovici
a sledujem ľudí podo mnou
ako sa snažia zachrániť
jedno telo
pomáhajú ako vedia
"strácame ju
robte niečo"
odmietam pomoc
už len z princípu
a len sedím
nečudujem sa
strata blízkych bolí
len sedím
rozhodujem sa medzi cestami
na jednej miske váh
je ich utrpenie
a na druhej miske váh
to moje
a ja mám pocit
že to moje preváži celý vesmír
a tak len sedím
alibisticky ich pohladím po líci
zotriem slzu bolesti
a poberiem sa
sebecky vlastnou cestou
za svetlom
máš-li pro koho žít
máš o důvod ke zvážení setrvat
navíc....
Martin Kristián Kudlák
21.07.2013 20:55:32 | kudlankaW
při čtení komentáře hříbka, jsem si představil ženu, tak kolem čtyřiceti, jak se vrací domů z práce.. doma najde 18letého syna s prostřelenou hlavou a při čtení dopisu na rozloučenou " Bez Alenky nemůžu žít " se jen pousměje a řekne si "ano, ano chlapče, jdi svou cestou...
PS: básnička je výborně napsaná, filozofická přímo:) tyhle misky vah, jistě řešilo mnoho lidí.. a přečíst si o tom teď mohou jen ti, kteří se rozhodli že si dají šanci si je někdy v budoucnu přečíst...ono člověk nikdy neví, jak vypadají věci třeba za deset let... nebo za padesát :)
čus :)
21.07.2013 17:39:26 | Favi
žít jen kvůli druhým, aby netrpěli mým odchodem? člověk musí žít v prvé řadě kvůli sobě! super báseňka
20.07.2013 23:43:31 | muchomůrka bílá