Svítání

Chybíš mi,

chtěla bych obejmout

a zase slyšet

tvé: „To bude v pohodě...“

 

Už je to pryč,

bez plachet nelze plout,

jsem ryba na suchu,

kapitán bez lodě.

 

Kde je ta holka,

ta malá holka,

která ti psávala den co den?

Zemřela ve mně,

není už ve mně,

hrob její budiž objeven...

 

Já u ní byla,

když umírala.

Není odpovědí

bez ptaní.

 

Po tobě smutno

kéž dál bych ti psala...

Sbohem,

mé včerejší svítání...