Po městě chodí sám,
dlouhé hodiny, celé dny,
lidé však nemyslí, že on je ten,
jež může mít také nějaké své sny…
možná že doufá, že někdo z davu,
zastaví a zeptá se:
„Pane,
nedal byste si šálek čaje /kávu/?“
Odpověděl by, „Ano, rád,
pokud nejednáte ze soucitu...-
-rád, s někým půjdu cestami,
po nichž běžně chodím sám,
víte, už i sám sobě předstírám,
že vyhovuje mi,
žít v ústraní…
… slabost svou tak zakrývám…
/jednou ani v hrobě,
nenajdou mě,
a když jo, nechají mě tak,
ulicím, mým přítelkyním,
napospas…/“