Hříšná

Nerozhodnými kroky kráčím odhodlaně, 

slza mi po tváři kreslí černou stopu,

já marně zakrývám nervozitu, jde to špatně, 

to v duši rozeznívají se mi vzpomínky bolu.

Kostelní zvon zve mne ke zpovědi,

já ale bojím se knězova odsouzení,

špinaví, černí andělé prý k oltáři nesmí,

to aby snad nerozmazali kaňkou druhým štěstí.

To hvězdy z nebes mi nepadají,

největší strach se právě teď plní, 

slyším už tón klekání, havranní skřeky, 

a bojím se dopsat i tyto věty...