Ztrápená

Déšť z tvých očí se snáší jako z mraků
Noc tiše doprovází klapot vodních kroků
Ty jen sedíš a pohyb je ti náhle cizí
Všechny tvé pocity a naděje mizí

Noc je tichou milenkou kraje
Tvé myšlenky nedosáhnou ráje
Mysl je pochmurná, uvažuješ ztěžka
Zatím co se probouzíš, už lituješ dneška

Kapky lenivé, tíživé jak dnešní doba
Tiše usínáš, v dáli slyšíš vytí loba
Pramínky stékají a lepí cesty srstí
Myšlenka toulavá, dá tvé mysli pěstí

A ty stále sedíš a nasloucháš ztraceným snům
Mít tak křídla, moci letět! Dohlédnout až k oblakům...