2014

Na tváři smích - dávno ztich
za okny schází sníh
neshledávám

BÍLO!

Mám jej v dutině lebeční,
k tělu byl jsem nevděčný,
několik týdnů,
v pokrývce hlavy řídnu,
zbytky iluzí
utopil jsem v lihu.

Hlava má na krčních obratlech
skleslá
Cháron do hladiny vetknul vesla,
zajme mě ve svých tenatech.

Dávno jsem roztouženě nehleděl k Luně,
protože silnější se jevil pech...

Přál bych si uvrhnout do stoky všechny splíny
vlastní pochyby, mi neznámé stíny.

Věřím, že to zlé pominulo se starým rokem
konečně z roku dva tisíce čtrnáct
čas ukrajuje chtivě hodiny

LETOS JSEM ODHODLÁN OBSTÁT!

Co bylo již není!

I hope so!