TAM NĚKAM ZA TEBOU
TAM NĚKAM ZA TEBOU
TAM NĚKAM ZA TEBOU
Bývalas dívkou způsobnou i rozpustilou
z rodiny spořádané
Hodiny na piano
bezstarostné dětství
Ta mladší tatínkova
než tě tak záhy opustil
Ještě dřív
než vyšly z módy dobré mravy
Holka
co z upjaté výchovy
zvolila útěk do svobody
i v překotné době
Výhonky narychlo nově zasázené
do ladem zanechané půdy
jež jako opuštěná chůva vítala tě zpět
jsi kropila zálivkou genia loci
Franz Schubert ti při tom koukal přes rameno
zatímco Boblig ze zálohy vrhal krvavé stíny
Co nocí jsi proplakala
když půl mužovy výplaty
ve výčepu měnilo se v trestné návraty
Jen v tónech klavíru
snu o štěstí svých dětí
sílu jsi znovu nacházela
Člověk si zvykne na vše
když nereptá a nese pokorně si kříž
Svůj talent vrátila jsi tam
odkud sis ho vzala
Stovky tvých prstokladů z něj
rozlétly se v svět jak ptáčata
jež už nedohlédneš
Bože jak i vše ostatní uletělo
Nakonec jsi nám odlétla i ty
Tam ke svým
i k tomu
jemuž jsi den co den odpouštěla
než jsi ho s pláčem
pohladila naposled
Dnes dozněla tvá poslední nota
umlkl průzračný tón
Jen v snách už budeme jej slýchat
prodchnutý láskou
tak čistou a trpělivou…
Praha, 19.2.2014
http://www.youtube.com/watch?v=8BBT1N0ZtRg
Komentáře (22)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Budu opisovat od přátel v komentáři: objímám Tě, tisknu ruku a přidávám pohlazení.
Napsal jsi to výtečně, cezeno přes opravdovou lásku. Děkuju.
15.05.2014 20:22:38 | Pamína
Děkuju, Pamíno... Usmívám se na Tebe i přes svůj na chvíli opět rozmazaný pohled... :-)
16.05.2014 09:33:33 | Amonasr
tiše čteno...snad sestře...děkuji za ni.z
21.02.2014 18:06:22 | zdenka
Děkuji, vážím si Tvého zastavení :-) Neměl jsem to původně v úmyslu, ale vysvětlím tedy – je to psáno mámě. Schválně jsem ten vztah v básni nespecifikoval, aby to nebylo o mně (a převážně mém vlastním smutku), ale jen o ní jako o člověku, pokud možno bez zbytečného sentimentu. Nechtěl jsem si říkat o soucit se mnou - napsal a zveřejnil jsem to kvůli ní, ne kvůli sobě… Ona by s tím zveřejněním ale nesouhlasila, byla neuvěřitelně skromná, plachá a introvertní - snad mi to tam odpustí...
21.02.2014 19:06:53 | Amonasr
Někdy si kladu otázku, proč bolest píše často tak nádherné verše...
a nevím jistě, ale krásné vzpomínky, nostalgie, a pod bolestí silná citlivost srdce jsou věci, které se dají s mozkem dohromady, který si dává právě horečně dohromady hodnoty dané blízké osoby.
Na tohle asi nemám odpovídající slova. Zanechává ale silný otisk.
20.02.2014 23:42:33 | Robin Marnolli
Pěkně jsi to zvláštní propojení bolesti, citu i podvědomí vystihl. Děkuju :-)
21.02.2014 07:45:07 | Amonasr
Když člověk ztratí někoho blízkého,někoho,koho měl rád,tak cítí smutek
a bolest...Tam uvnitř,v srdci, se ten bol přetavuje,pomalu,ale jistě,
ve vzpomínku,která nevymizí.Otisk života zanechá nesmazatelnou stopu
a v tom,co jsme společně prožili, se zrcadlí něco věčného.V jistém smyslu
to spojení trvá,trvá v srdci navždy a stává se obohacením...Něco končí,
ale jiným způsobem zase začíná.Díky za verše Tvé.....Ji.
20.02.2014 19:28:34 | jitoush
Přesně tak to je. Součástí tajemství života je i tajemství smrti, pokorný přístup je na místě... Děkuji za Tvá slova :-)
20.02.2014 20:00:25 | Amonasr
Krásné, skoro jako bych v podmalování tvé básně slyšela prsty dopadající na klaviaturu...
20.02.2014 15:25:22 | Jana B.
Je tak těžké přicházet o přátele a ty jež máme rádi. Svět je tak konečný, nakolik to cítíme v sobě. Pokaždé skončí a to co posléze začne, je už jiná realita. Musíme být flexibilní jako guma a jsou chvíle, kdy to člověk opravdu nenávidí. Realita není. Jak může existovat něco, co se neustále mění? Jsme ztracení v nekonečnu a to, čeho se snažíme držet jsou velmi křehké body. Proto to tak bolí je ztrácet.
20.02.2014 09:30:17 | Tichá meluzína
Naštěstí je to nakonec, Blanko, jako s těmi Tvými včerejšími splíny. Když odeznívá první bolest, zjišťujeme, že záchytné body v nás zůstaly společně se zanechanými stopami. Jen se musíme o ně starat už sami, přebíráme za ně plnou odpovědnost… Děkuju za milé zastavení a moudrá slova :-)
20.02.2014 09:46:47 | Amonasr