deprese

široko daleko realitě vzdálen
jsa v poušti pocitů trpím žízní
a ten cejch jenž na rameni vypálen
jen celou osobu od základu przní

tak bloudím tou pouští
neschopen jediného slova
a s prstem na spoušti
uvažuji zda začít znova

znovu vstát a snažit se v nicotě
tam kde nic nemá smysl
né nebudu tomu salutovat k poctě
tak radši vyprázdním svou mysl

smyslem doslova
žhavé železo mnou jak máslem projede
z věty zbydou už jen prázdná slova
a samotný život na to dojede

jak schovat se v ohni beze stínu
jak odolat tomu spalujícímu žáru
podléhat zas a znova splínu
či pouštět se zas a znova do sváru

a k čemu?? K čemu ten svár
snad k nekonečnému proud slz
či snad pro zářezů krvavých pár
ty jenž rukou vedou zkrz

utopen v tom moři nářků
spytuji nad sebou samím
a tak pod horou prášků
umírám a snad i sním