MODLITBA
ač neznal jsem tě
raněný anděli
duše nevinná a čistá
čistá dosud tak
jak duše krista
přec z tvého zoufalého činu
podobná hrůza mé srdce svírá
asi jako tvé sevřela víra
modloslužebníkem pekel
poskvrněná
jedem ukrytým v kněžské sutaně
to on před bohem nese hlavní vinu
když s líbezným hlasem čelo vraštil
myslí zalitou nenávistí a záští
jež vzaly ti všechnu naději
kdo z nás jiných si kdy nepoložil
tu hamletovskou otázku
zda pro lásku umřít
či naopak žít pro ni – pro lásku
uprostřed sebestředných lidí
již pouze sebe vidí v zrcadle světa
přitom z úst blízkých ať muže či ženy
stačila by často jen jedna věta
že jiný nerovná se méněcenný
bůh láska je pro všechny a všech
taková jež si nevybírá
ve jménu křížů půlměsíců
či šesticípých hvězd
každičká bytost bez rozdílu
má právo svůj úděl beze studu nést
s hlavou zpříma
neskloněnou
pravá láska nesráží nikoho k zemi
za ní se nechodí po kolenou
zem opět krvácí a sténá
s pláčem ztrácí předčasně své děti
v nebi je zas víc o anděla
kolik jich ještě musí odletět
aby se ztvrdlá srdce
jednou rozezněla
Praha, 2.3.2014
http://www.youtube.com/watch?v=9ROIr-QO_Lc
víš, strašně mám ráda noc, její ticho, tmu, rozeznávání...
snažím se rozumět sobě abych pak mohla rozumět jiným a být v pak i v moci pochopení... a stejně někdy něco nepochopím nikdy... zbytečný umírání lidí, miminek, mladých, co měli to vše ve svých rukou a před sebou, jen v tom blbým období je někdo dokázal uhnat...
Asi někomu neporozumím a tresty bych zvyšovala, něco není v mém úhlu respektování...
Někdy se lidí smějí těm jiným, přesto si neuvědomili ten naprosto jinej , ale úžasnej postoj... málo umíme vidět cizíma očima, ale měli bychom se o to pokoušet, přesto jak kterými...
Je mi to líto, že společnost, lidé... ale hlavně i člověk dokáže tohle, druhého nebýt... jenže to umí ti, co jsou chutí, je mi těžko to říkat, ale jo.. jak je jen naučit takovými nebýt, pak by tohle nemuselo existovat..
06.03.2014 04:02:30 | zelená víla
Mluvíš mi z duše, děkuju :-) Ono tohle ostrakizování těch, které nechápeme, bohužel i s doprovodnými tragédiemi, bude v různých obměnách existovat asi vždy, co svět světem bude stát - jako bude vždycky existovat dobro a zlo, láska a nenávist atd. Pravda a láska (když se ilustrativně uchýlím k tomuto klišé) asi nikdy jednou provždy nezvítězí nad lží a nenávistí, ale určitě má smysl se o to neustále snažit, především uvnitř nás samotných... :-)
06.03.2014 11:25:56 | Amonasr
zlo jako takový neexistuje , stejně jako dobro, to vytváříme my lidé, pokud každý člověk bude pracovat v sobě a na sobě v otázkách života, pak by snad nemělo existovat tohle, co je...
08.03.2014 10:43:50 | zelená víla
Ve svém profilu mám tuto větu:
Dobro a zlo existuje pouze skrze nás.
...
08.03.2014 10:57:50 | Amonasr
ano,láska je všeobjímající láskou. miluje každého, ať se nám to líbí či nikoli. nemělo by se tolik mluvit o hříchu, ale konat skutky lásky...k těm není třeba slov...a na začátku bylo slovo. jedno jediné...z
02.03.2014 22:49:45 | zdenka
je to opravdu smutné že to takhle skončilo.Snad kdyby byli lidé kolem něho vnímavější,jenomže to slovíčko kdyby...doopravdy je mi to ale hrozně moc líto.
02.03.2014 19:48:50 | střelkyně1
Taky je mi to moc líto a blíže jsem se rozepsal v reakci na komentář Jitky... Také Ti děkuji za tato potřebná slova...
02.03.2014 21:15:44 | Amonasr
...Vážím si Tvé otevřenosti a děkuji za tuto báseň.Vždy mně zatrne u srdce,
když hodně mladý člověk odejde takto...,když je duše hodně citlivá
a vnímavá až za hranici....JI.
02.03.2014 18:01:47 | jitoush
Když jsem si ráno na Filipovu tragédii vzpomněl, přilétly ke mně samy první verše a uvědomil jsem si, že se tu musím k tomu vyjádřit, protože to asi nikdo jiný neudělá. Sám si moc dobře pamatuju, jak se člověk zejména v pubertě těžce vyrovnává s jinou orientací, kterou si dobrovolně nezvolil, a kolik síly v sobě musí najít, když se zoufale bojí zklamat své nejbližší a ztratit jejich lásku. Někdy možná zbytečně, ale to nikdo předem neví, zvlášť ve venkovském či religiozním prostředí. Mnozí toto dilema zaplatili a stále ještě platí dobrovolně životem, mnozí si nesou trauma z něj s sebou po celý zbytek života, jsou i tací, kteří ho ze strachu prožijí celý ve lži. A nemůžu se zkrátka smířit s tím, že instituce, která se hlásí k všeobjímající lásce, může současně jedním neuvěřitelně pokryteckým dechem srážet kvůli jinak definované lásce některé ze svých oveček k zemi a dokonce pod ni. Celé jsem to nepsal ani nepublikoval, abych zviditelnil sám sebe, ale s cílem přispět alespoň drobounkým zrníčkem k většímu pochopení některých k těm, které mají rádi, či pomoci někomu alespoň krapítek zvýšit úplně zbytečně pochroumané sebevědomí… Filipovi už to bohužel nepomůže, ale mnohým jiným by zamyšlení se nad tímto strašným neštěstím mohlo alespoň trošičku pootevřít oči. Třeba i v samotné církvi…
Děkuji, Jitko, za Tvá slova, která také mohou k tomuto přispět a pomoci druhým...
02.03.2014 21:11:26 | Amonasr
....Četla jsem otevřený rozhovor jeho tety Ester....tedy vím....a bohužel,
v mém okolí se takováto událost stala,byť důvod odchodu mladého člověka
byl jiný....A tak mě to nenechává lhostejnou.Tady a teď pomůže jen tiché
rozjímání....Ji.
02.03.2014 21:44:01 | jitoush
Opravdová láska nezná žádné rozdíly. Ony vlastně žádné nejsou. To my jsme si tu iluzi stvořili, aby jsme si vysvětlili v čem nemáme jasno. Toho ovoce ze stromu poznání jsme zdá se nesnědli tak mnoho. Stále se potácíme v nevědomí. Přece jsou však ostrůvky malé, pár lidí, co rádi sní, a vyznávají svobodu a rovnost pro vše živé a o těch lze říct, že už ví. ST pro tvoji báseň velmi opravdovou. :O)
02.03.2014 14:25:42 | Tichá meluzína
Díky Blanko - to, co z Tebe vyzařuje, je mi nesmírně blízké, to bychom si tu mohli donekonečna potvrzovat :-) Ale z vlastní zkušenosti soudím, že těch, co smýšlí podobně jako Ty, je už poměrně hodně a stále jich přibývá, Liter je toho možná nejlepší důkazem. A bráno jen z toho jednoho úzkého úhlu pohledu, kterého se text nejvíc týká, od mého mládí nastal v tomto směru celospolečensky neuvěřitelně velký a pozitivní posun. O to je ovšem strašnější, když i dnes zaslepenost některých fanatiků, jinak je nazvat nemůžu, vede k takovýmto neodpustitelným tragédiím. Ale neházím ani všechny církevní hodnostáře do jednoho pytle – ten nejdůležitější z nich, papež František, je pro katolickou církev ve všech myslitelných ohledech ohromnou nadějí, která jí spadla doslova z nebe. Z celého srdce jí tedy přeji - kéž tu šanci nepropásne, nemusela by se totiž dalších několik set let opakovat… ;-)
02.03.2014 14:56:29 | Amonasr