Uvězněn

Všichni sedí jako myši, tak tiše,

chvíli je slyšet, jak pero po papíře píše.

Kyvadlo se houpe sem a tam,

na popravu už jen klidně čekám.

 

Ten, kdo dřepí ve stínu noci,

tomu už není nijak pomoci.

Nohy se klepou, lýtka v křeči,

spánek se sny přichází věčný.

 

Kdo tu nebyl, neuvěří,

každý centimetr lana se tu měří.

Trochu vyšší někdo je,

a hned si nohy piluje.

 

Smutné oči, povislé tváře,

přesto si někteří připadaj blaze.

Popravčí četu slyším brousit nože,

modlím se k nebi, bože, bože.

 

Oprátka se vane směrem k nám,

objetí poslední svým spoluvězňům dám.

Cestou k šibenici si nepřipadám sám,

rodinu v srdci a přátelé v hlavě já mám.

 

Stoupám si na stolici pod lanem,

všichni zvědavci hledí sem.

Muž v lacláčích předčítá,

má naděje v slzách utichá.

 

Prudký trh vede s s pláčem,

někdo říká:,,Tak a teď zhasnem."

Nic necítím, ani tmu černou,

už dalšího k oprátce jistě vedou.