Anotace: ...
bílý vítr políbí mou siluetu
ze země své stopy seberu
orli rozepnou křídla k letu
s křikem se dají k severu
pod opadanými stromy
vychrtlá liška má skrýš
na jejich kmeny píšu promiň
že odcházím, když spíš
na prochladlé dlani zbyla
mi poslední z tvých řas
řeka v údolí se utopila
pohřbil ji sníh a mráz
vítr mi tiše zpívá
orli stoupají výš a výš
slza moji tvář políbila
odcházím, ještě spíš
Brr...zimní...tak krásně zimní. Chlad tvé zimy mne zahřál...však zima je jen sněhem pokryté léto.
15.04.2014 22:58:29 | Draconian
To když se křídla stáčej
k jihu (tam je prý tepleji)
hlas Ti radí: "Kráčej,
netrácej naději!!!"
To když když z holých vět
jsou rozvité a naopak
na chvíli promění se svět
třeba ve požděný vlak
Vyprávět pro úsměv tvůj
co se mi dnes zdálo
zakřičet do tmy "Stůj!"
Je to vše moc, nebo jen málo?
Zanecháš tiché, místo prázdné
jeden vlas barvy veverky
a lidi šeptaj "Blázne,
jen pohádkách přece jsou Popelky
Pár slov, snad neumřeš nudou...
Tak si ji prosím povšimni
ty mé totiž budou...
Po
(d)
zimní
15.04.2014 21:15:55 | Madanik
odcházím když spíš...
s orly pod rameny
aby mne nesli
výš
spíš...odcházím tiše
15.04.2014 20:30:47 | básněnka