Promluva bestie

Zlobou zalyká se srdce,

v hrudi sílí vrčení

bestiím svět nenaslouchá

mají býti zničeny.

 

To jsem já, mám oči dravce,

na svou šanci čekám v houští,

já se pomstím za příkoří

šelma jsem, ty neodpouští.

 

Bolest moje těšila tě?

Do želez tam chycená

byla jsem a ty ses smála,

lidská zrůdo bezcenná.

 

Nenávidím, nelituji,

pěji o tom do tmy zas

jak se těším na den příští

kdy si sama zlomíš vaz!

 

Oči žhnoucí, teď jdu lovit

teď jsem ta, kdo má tu moc,

já tě zničím, nemá smysl

ani křičet o pomoc.

 

Kdo by přišel, kdo pro tebe?

Ty nestojíš za pohled.

Nenechám tě v klidu jít pryč

zaplať – zničilas můj svět.

 

Tvářila ses jako paní,

v ruce klacek byl tvá zbraň,

tak teď právo máš tu chcípnout

ať si jsem já „lítá saň“.

Za bestii označte mě,

nestojím o odpuštění,

chci jen smrt a svou chci pomstu,

vrátím se do zatracení.

 

Víš, u Posledního Soudu,

spravedlivý prý je Bůh.
A to ty jsi byla krutá.
Já pak jen splatila dluh.