Moje koňská

Prázdný box, kde jsi, koníčku?
Kam tě dali, kde Tě mám?
Na pastvině? V jiném boxu?
Kde jsi? Důvod k obavám...?

Nikde není, nikde tady,

marně bych už hledala,

někde jinde, v jiný stáji,

sbohem jsem Ti nedala...

 

Chci vědět víc, lásko moje,

jméno ve vyhledávači

poví mi, kde jsi, že žiješ,

to mi vědět dneska stačí...

 

Doufala jsem celé roky,

že Tě někdy spatřím zase

ty Tvé oči stále vidím

před sebou v té jejich kráse...

 

Jenže doufala jsem marně

zbyly mi jen vzpomínky

moct čas vrátit, pohladit Tě,

naposled, můj malinký...

 

Hrozná zpráva – „Umřel, víš to?“,

hlavou letí „panebože,“

umřel? Není tu už se mnou?

„co jsi řekla, cože? Cože?!“

 

Nevěděla jsem to, broučku,

teď to vím, teď už to vím,

takže už Tě nikdy znova

nepohladím, nespatřím...

 

Tys byl první – navždy první,

pak šlo spoustu prázdných let

než jsem lásku novou našla,

než se změnil zas můj svět.

 

Barvu má jako jsi míval

výrazy se podobají,

krásná je, má v očích něhu,

jak už klisny často mají...

 

Miluju ji nadevšechno,

starostí mám o ni mraky,

bojím se, můj milý, bojím,

že ji jednou ztratím taky...

 

Proto prosím Tebe v nebi,

staň se andělem nás dvou,

ochraňuj mou malou Jaku,

trable ať se jí vyhnou...

 

Ochraňuj mou malou lásku,

chraň mé vzácné přátelství,

prosím, ať mi ji nevezmou,

co pro mne je, mnozí ví...

 

Když je bouřka a hřmí v dáli,

tak zvuk kopyt poblíž zní,

jak píseň na rozloučenou,

na cestě Tvé poslední.

 

Genus – to je Tvoje jméno,

můj andělský koníčku,

Tebe mám Tam, a na zemi

tu svou drahou holčičku...